Dřevo

Úvod / Dřevo

OBJEMOVÁ HUSTOTA DŘEVIN

HUSTOTA, OBJEMOVÁ HUSTOTA, BNV A SESYCHÁNÍ VYBRANÝCH DŘEVIN (PRŮMĚRNÉ ÚDAJE) PŘI VLHKOSTI 15% a 0%

DŘEVINA	HUSTOTA (kg/m³)		OBJEMOVÁ HUSTOTA (g/cm³)		BNV w (%)	SESYCHÁNÍ
	r₁₅	r₀	R₁₅	R₀		DÉLKOVÉ (%)	RADIÁLNÍ (%)	TANGENC. (%)	OBJEMOVÉ (%)
Akát	770	730	0,65	0,73		0,1	4,4	6,9	11,4
Borovice	520	490	0,46	0,49	23-28	0,4	4	7,7	12,1
Buk	720	680	0,62	0,68	32-35	0,3	5,8	11,8	19,9
Dub	690	650	0,59	0,65	32-35	0,4	4	7,8	12,2
Habr	830	790	0,71	0,79	32-35	0,5	6,8	11,5	18,8
Jasan	690	650	0,59	0,65		0,2	5	8	13,2
Javor klen	630	590	0,55	0,59		0,5	3	8	11,5
Jedlo	450	410	0,39	0,41	30-34	0,1	3,8	7,6	11,5
Jilm	680	640	0,59	0,64		0,3	4,6	8,3	13,2
Lípa	530	490	0,45	0,49	32-35	0,3	3,5	6,3	10,1
Modřín	590	550	0,51	0,55	23-28	0,3	3,3	7,8	11,4
Olše	530	490	0,45	0,49		0,5	4,4	7,3	12,6
Ořech	680	640	0,59	0,64		0,5	5,4	7,5	13,4
Osika	450	420	0,4	0,42	32-35	0,3	3,5	8,5	12,8
Platan	630	580	0,54	0,58		0,5	4,5	8,7	13,7
Smrk	470	430	0,4	0,43	30-34	0,3	3,6	7,8	11,9
Topol	450	410	0,39	0,41	32-35	0,3	5,2	8,3	13,8
Avodiré	550	510	0,48	0,51	34-36		3,5	6,5	9,6
Bété	600	560	0,52	0,56	23		1,2	3
Dibetou	550	510	0,48	0,51	23		3,5	5,9	7,3
Eben	1020	1000	0,9	1	30-33				15
Framiré	550	510	0,48	0,51	30		2,9	4,5	8,5
Hikora	810	770	0,7	0,77		0,6	7,8	11	18,4
Iroko	680	640	0,59	0,64	20-23		3,8	5,6	10,5
Kosipo	670	630	0,58	0,63	30-35		4,5	6	11,3
Limba	580	540	0,5	0,54	32-36	0,3	3,5	6,3	10,1
Mahagon am.	590	550	0,51	0,55	21	0,3	3,2	5,1	8,6
Mahagon af.	520	480	0,45	0,48	26-30		4,1	5,8	11,2
Hakoré	670	630	0,58	0,63	31		6,2	8,2	14,3
Obeche samba	390	350	0,33	0,35	28		3,1	5,3	9,5
Okoumé Gaboon	460	420	0,4	0,42	25-29	0,2	4,1	6,6	10,9
Palisander	880	850	0,75	0,85	18-24				8,8
Sapelli	710	670	0,61	0,67	30-33		5,2	6,8	13,5
Sipo	660	620	0,57	0,62	26-30		5,9	6,9	12,8
Teak	670	630	0,58	0,63	26-31		3,7	6	9,5
Tiama	550	510	0,48	0,51	36		5	7	13,4
Gedu, nohor, Tola	550	510	0,48	0,51	32				8,1

BNV – bod nasycení vláken (%)

R₀– hustota suchého dřeva

1,54 – měrná hmotnost dřevní substance (g/cm³)

DŘEVO - O DŘEVU

Dřevem se rozumí hmota organického původu, která se vytváří přírodními procesy za spolupůsobení ovzduší a půdy v kmeni, větvích a kořenech dřevin. Dřevo se nachází v kmenech, větvích a kořenech dřevin mezi dření a kambiem.

Každý strom má tři hlavní části: korunu (soubor větví s listy), kmen a kořeny.

ČÁSTI KMENE

V kmeni směrem od obvodu ke středu rozlišujeme: kůru (včetně lýka), kambium, dřevo a dřeň Kuželovitá až válcovitě vrstevnatá stavba kmene s převahou podélně orientovaných vláknitých elementů způsobuje, že řezy vedené dřevem pod různým úhlem k ose kmene mají v různé vzdálenosti od ní různou kresbu. Mezi základní řezy kmene patří příčný – transverzální, radiální a tangenciální řez.

Transverzální – příčný řez prochází v rovině kolmé na osu kmene, napříč převážně podélně orientované stavby kmene, Na kulatině tvoří tzv. čelo a nazývá se čelním řezem. Letokruhy zde vytvářejí koncentrické vrstvy, dřeňová paprsky probíhají kolmo na letokruhy.

Radiální řez (středový, poloměrový) je podélný řez vedený rovnoběžně s osou kmene, procházející středem kmene, dření. Letokruhy zde tvoří víceméně rovnoběžné pásy, dřeňové paprsky vytvářejí rozmanitě tvarované lesklé plochy tzv. zrcadla (platan, buk, dub).

Tangenciální řez (tečnový, fládrový) je podélný řez, vedený rovnoběžně s osou kmene v určité vzdálenosti od dřeně. Z pohledu příčného řezu prochází v poloze tečny k určitému letokruhu. Letokruhy ve střední části řezu vytvářejí parabolické útvary, na okraji řezu je jejich průběh rovnoběžný, dřeňové paprsky mohou být viditelné v podobě jemných, svislých čárek (platan, buk).

Šikmý řez je veden pod různým úhlem na podélnou osu kmene. Může souviset s křivostí kmene. Šikmé řezy se podobají tangenciálním řezům.

Základní řezy dřevem – transverzální, radiální, tangenciální. 1-letokruh, 2-jarní dřevo,3-letní dřevo

CHEMICKÉ SLOŽENÍ DŘEVA

Dřevo je velmi složitý komplex různých látek, z nichž základ tvoří přírodní polymery – celulóza, hemicelulózy a lignin.

Prostorové znázornění mikroskopické stavby dřeva borovice lesní

1 – jarní tracheidy

2 – letní tracheidy

3 – dvůrkaté ztenčeniny

4 – jednovrstevný dřeňový paprsek

5 – vícevrstevný dřeňový paprsek s horizontálním pryskyřičným kanálkem

6 – heterocelulární dřeňový paprsek s ležatými tracheidami se zubatě ztloustlými buněčnými stěnami (7) a křížovými poli (8)

9 – vertikální pryskyřičný kanálek

Makroskopická struktura dřeva A-příčný řez, B-radiální řez, C-tangenciální řez. 1-dřeň, 2-jádro, 3-běl, 4-kambium, 5-lýko, 6-borka, 7-letokruh, 8-dřeňové paprsky

VLHKOST DŘEVA

Vlhkostí dřeva se nazývá přítomnost vody ve dřevě. Vyjadřuje se podílem hmotnosti vody k hmotnosti dřeva v absolutně suchém stavu – vlhkost absolutní w _abs, nebo podílem hmotnosti vody ke hmotnosti mokrého dřeva – vlhkost relativní w_rel.

Podle vlhkostí se dřevo často v praxi zařazuje do následujících skupin:

1) Dřevo mokré, dlouhou dobu uložené ve vodě (w › 100%)

2) Dřevo čerstvě skáceného stromu (w=50-100%, některá dřeva např. topol až 180%)

3) Dřevo vysušené na vzduchu (w=15-22%)

4) Dřevo vysušené na pokojovou teplotu (w=8-15%)

5) Dřevo absolutně suché (w=0%)

Rozdělení vody ve dřevě

Chemicky vázaná voda je součástí chemických sloučenin. Nelze ji ze dřeva odstranit sušením, ale pouze spálením.

Voda vázaná – hygroskopická se nachází v buněčných stěnách a je vázána vodíkovými můstky na hydroxylové skupiny OH amorfní části celulózy a hemicelulóz. Vyskytuje se při vlhkostech 0-30%.

Voda volná – kapilární vyplňuje ve dřevě lumeny buněk a mezibuněčné prostory. Je přítomna pouze za předpokladu výskytu vody vázané, tj. při vlhkostech dřeva od 30% do maximální vlhkosti okolo 150-200%. ⁽¹⁾

⁽¹⁾Zdroj: Gandelová, L., Horáček P.,Šlazingerová J., Nauka o dřevě, Vydavatelství Mendelovy univerzity v Brně, 2014

PEVNOST DŘEVA

Pod pojmeme pevnost rozumíme vnitřní odpor dřeva proti vnějším silám. Podle druhu zatížení rozlišujeme pevnost v tahu, tlaku, ohybu, smyku, v krutu, ve vzpěru a štípatelnost. Pevnost závisí na druhu dřeva, jakosti dřeva a obsahu vlhkosti ve dřevě.

HODNOTY PEVNOSTI ROVNOBĚŽNĚ S VLÁKNY PŘI VLHKOSTI DŘEVA MEZI 10% a 15%

DRUH DŘEVA	PEVNOST V TAHU (v N/mm²)	PEVNOST V TLAKU (v N/mm²)	PEVNOST V OHYBU (v N/mm²)	PEVNOST VE SMYKU (v N/mm²)	TVRDOST (v N/mm²)
Smrk	80	40	68	7,5	27
Borovice	100	45	80	10	30
Modřín	105	48	93	9	38
Jedle	80	40	68	7,5	34
Javor	82	49	95	9	67
Dub	110	52	95	11,5	69
Jasan	130	50	105	13	76
Buk	125	60	120	10	78

Pevnost v tahu

Pevnost v tahu u dřeva má u nábytku a vnitřních vestaveb jen minimální význam. Rozlišujeme příčnou a podélnou pevnost v tahu. Příčná pevnost v tahu, tzn. pevnost napříč vláken, činí jen 5% až 10% podélné pevnosti (pevnosti ve směru vláken).

Pevnost v tlaku

Je odpor dřeva vůči stlačení. Kontrola pevnosti v tlaku se provádí podle ČSN. U pevnosti v tlaku se rozlišuje podélná a příčná pevnost v tlaku. Ve směru vláken je dřevo 5 až 8x pevnější než napříč vláken.

Pevnost v ohybu

Pevnost v ohybu má význam především u tenkých, dlouhých, plochých dílců. Díl se ohýbá, je-li zatížen mimo podepřené místo jako např. u polic, laviček, podlahových prken a šatních tyčí. Obecně je pevnost tím větší, čím větší je hustota a čím menší je vlhkost dřeva. Odchylky letokruhů a suky pevnost v ohybu snižují.

Pevnost ve smyku

je odpor proti vnější síle, která se snaží posunout jednu část materiálu oproti jiné na jedné ploše (plocha smyku). Na této ploše dochází ke smykovým napětím. U dřeva se rozlišuje pevnost ve smyku ve směru vláken a pevnost příčně (kolmo) k vláknům. Pevnost ve smyku kolmo k vláknům se nazývá střihová.

Pevnost v krutu

Pod pojmem rozumíme odporu dřeva proti krutu nebo ukroucení okolo podélné osy vláken. Často jsou součásti jen překroucené. Přitom se uvolňuje struktura dřeva, aniž by došlo ke zlomení. Pevnost dřeva v krutu závisí na druhu dřeva, jeho hustotě a vlhkosti.

Pevnost ve vzpěru

Na pevnost ve vzpěru je třeba dbát tam, kde jsou tlakem namáhány tenké dřevěné stavební díly ve směru jejich podélné osy.

Štípatelnost

Je odpor dřeva proti rozdělení jeho struktury při vražení klínu ve směru vláken. Na povrchu je tedy jen málo naříznutých vláken (buněk) nebo tam nejsou žádná, což je výhodou pro pevnost při zatížení a pro nízký průnik kapaliny. ⁽²⁾

⁽²⁾Zdroj: Nutsch W.,Příručka pro truhláře, Verlag Europa-Lehrmittel, 2006

TYPICKÉ ZNAKY PRO JEDNOTLIVÉ DŘEVINY

Smrk : Dřevo smrku je smetanově bílé až nahnědlé, s výraznými letokruhy. Na všech třech řezech (příčný, podélný, tečný) snadno zaznamenáme zřetelné barevné odlišení jarní a letní přírůstkové vrstvy dřeva.

Jedle : Barva dřeva od krémově bílé po světle žlutohnědou blízce připomíná smrk, dřevo jedle je však o něco méně lesklé.

Borovice : bělová část je smetanově bílá až okrová, jádro oranžově hnědé až dorezava. Letokruhy jsou výrazné.

Modřín : Bělová vrstva je světle žlutohnědá, jádro okrové až červenohnědé. Texturu (kresba letokruhů) má hustší než smrk a vyniká krásou mnoha drobných, většinou dobře zarostlých součků.

Douglaska : Bělové dřevo je o něco světlejší než jádrové dřevo, které má světle červenohnědou barvu. Na podélném řezu se ukazuje výrazná kresba letokruhů.

Tis : Barva jádrového dřeva se různí od oranžovohnědé s tmavým žíháním po purpurově hnědou s tmavšími slézovými nebo hnědými skvrnami a flíčky vrůstající kůry.

Dub : Má poměrně úzkou, světlehnědou běl a široké, stejnoměrně hnědě zbarvené jádro. Na středovém a tečném řezu se objevují výrazná „zrcátka“ (přeříznuté dřeňové paprsky). Díky jim lze bezpečně rozeznat dub od jilmu či jasanu.

Jilm : Jádrové dřevo je obvykle výrazně čokoládově hnědé, často s narudlým nádechem, a je výrazně odlišeno od světlejšího bělového dřeva. Jádrové dřevo má užší a nepravidelné letokruhy.

Jasan : Běl, u mladých stromů široká, u starých užší, je smetanově bílá, u některých jedinců bělejší než javorová, jindy narůžovělá. Jádro bývá nepravidelně ohraničené, tmavohnědé. Výrazné letokruhy.

Akát : Od úzké hnědobílé běle jde ke dřeni žlutozelenohnědavá barva, s rozdílnou, mnohdy zajímavou kresbou. Letokruhy jsou dobře viditelné.

Buk : Dřevo buku je velmi světle krémové až růžovohnědé a často po napaření získává načervenale bronzovohnědou barvu. Je rovnovláknité, se širokými dřeňovými paprsky, a má jemnou, pravidelnou texturu.

Habr : Mezi bělovým a jádrovým dřevem není žádný rozdíl – obě jsou nevýrazné bílé barvy s šedavými proužky a skvrnkami, způsobené širokými dřeňovými paprsky, které při řezu na čtvrtky tvoří skvrnitou kresbu. Obvykle je nepravidelně nebo příčně fládrovaná a má jemnou, souměrnou texturu.

Olše : Mezi bělovým a jádrovým dřevem jsou jen nepatrné rozdíly v barvě, obecně platí, že dřevo olše je nevýrazné, bez lesku, čerstvě po řezané má jasnou oranžovohnědou barvu, která se zráním mění na světle načervenale hnědou, s tmavými proužky v místech širokých paprsků. Dřevo je rovnovláknité, s výjimkou míst kolem suků, a s jemnou texturou.

Javor : Bělové dřevo je od jádrového prakticky nerozeznatelné; obě jsou krémově bílá a mají úzkou, rovnou kresbu a na řezu neznatelné letokruhy. Textura je hladká, jemná.

Bříza : Mezi bělovým a jádrovým dřevem není žádný barevný rozdíl, obě mají nenápadnou krémově bílou až světle hnědou barvu. Dřevo má jemné fládrování a jemnou texturu. Ve dřevě lze pozorovat dřeňové skvrny, které tvoří nepravidelné tmavé skvrnky.

Lípa : Smetanově až žluto či šedobíle zbarvené, poměrně pevné, měkké dřevo je stejnoměrně husté.

Topol : Jádrové dřevo není jasně odděleno od bělového dřeva, má krémově bílou až velmi světle slámovou barvu, u některých druhů světle hnědou nebo růžovohnědou. Obvykle je rovnovláknité a poněkud drsnější (plstnatý povrch dřeva), má však jemnou, pravidelnou texturu.

Ořešák : Jádrové dřevo je obvykle šedohnědé, s nepravidelnými tmavě hnědými až černými žilkami, zvýrazněnými přirozeně vlnitým průběhem vláken. Toto dřevo s výraznou kresbou tvoří jádro výrazně odlišené od ostatního dřeva.

NÁZVY DŘEVIN

Botanický název	Zkratka	Latinský název	Anglický název	Německý název
Trnovník akát (akát bílý)	AK	Robinia pseudoacacia L.	false acacia, black locust	Robinie
Borovice lesní	BO	Pinus sylvestris L.	pine	Kiefer, Föhre
Borovice černá	BOC	Pinus nigra ARNOLD	Austrian pine, European black pine	Schwarzkiefer
Bříza bílá (syn. b. bělokorá nebo b. bradavičnatá)	BR	Betula alba L.	birch	Birke
Buk lesní	BK	Fagus sylvatica L.	beech	Buche
Douglaska tisolistá	DG	Pseudotsuga menziesii (Mirbel) Franco	Douglas fir	Douglasie
Dub letní, Dub zimní	DB	Quercus robur L., Q. petraea Liebl.	oak	Eiche
Habr obecný	HB	Carpinus betulus L.	hornbeam	Hainbuche
Jalovec obecný (případně j. viržínský aj.čínský)	JAL	Juniperus communis L. (případně J. virginiana a J. chinensis)	juniper	Wacholder
Jasan ztepilý	JS	Fraxinus excelsior L.	ash	Eshe
Javor klen, Javor mléč	KL, JV	Acer pseudoplatanus L., A. platanoides L.	maple	Ahorn
Jedle bělokorá	JD	Abies alba Mill.	fir	Tanne
Jilm horský, Jilm vaz, Jilm habrolistý	JL	Ulmus montana Stok., U. laevis Pall., U. carpinifolia Gled.	elm	Ulme
Lípa srdčitá, Lípa velkolistá	LP	Tilia cordata Mill., T. platyphylla Scop.	basswood, lime	Linde
Modřín opadavý	MD	Larix decidua Mill.	larch	Lärche
Olše lepkavá, Olše šedá	OL, OLS	Alnus glutinosa Gaertn., A. incana Moench.	alder	Erle
Ořešák královský	OR	Juglans regia L.	common walnut	Walnussbaum
Smrk ztepilý	SM	Picea abies (L.) Karsten	spruce	Fichte
Švestka domácí		Prunus domestica L.	plum	Pflaume
Tis červený	TS	Taxus baccata L.	yew	Eibe
Topol černý, topol bílý, topol osika	TPC, TP, OS	Populus nigra L., P. alba L., P. tremula L.	poplar	Pappel
Třešeň ptačí	TR	Cerasus avium (L.) Moench.	cherry tree	Kirschbaum
Borovice vejmutovka	VJ	Pinus strobus L.	Eastern white pine, Weymouth pine	Weymouthskiefer, Strobe
Vrba bílá, vrba křehká	VR	Salix alba L., S. fragilis L.	Willow	Weide

⁽³⁾ Zdroj: ZEIDLER, A., LEXIKON DŘEVA, ČESKÁ ZEMĚDĚLSKÁ UNIVERZITA V PRAZE, FAKULTA LESNICKÁ A DŘEVAŘSKÁ, 2012

STÁŘÍ, V JAKÉM SE KÁCEJÍ RŮZNÉ DRUHY STROMŮ

DRUH	STÁŘÍ V LETECH
Akát	20-60
Topol černý	30
Bříza, topol bílý, olše	40
Javor, cedr, třešeň, klen	50
Modřín, eben, jilm, borovice	70-80
Jedle, jasan, ořech	100
Buk	100
Kaštan, cypřiš, duby	80-250

PŘÍKLADY TVRDOSTI DŘEVA

Velice tvrdé	eben, zimostráz, hloh, habr
Tvrdé	třešeň, javor, dub, tis
Středně tvrdé	buk, ořešák, kaštan, hrušeň, platan, akát, mahagon, cedr, jasan, teak
Měkké	jedle, bříza, olše, borovice, smrk
Velmi měkké	topoly, vrba, balza

ZAVEDENÉ TERMÍNY V OBCHODU SE DŘEVEM

HRANOLY – dlouhé kusy dřeva pravoúhlého průřezu s ostrými hranami, které mají v průřezu plochu nejméně 100cm².

POLOHRANĚNÉ ŘEZIVO – kulatina je oříznuta jen ze dvou stran, nejčastěji používané na pražce.

FOŠNY – řezané dřevo tlusté nejméně 40mm, u jehož průřezu je delší strana nejméně dvakrát větší nežli kratší strana.

PRKNA – řezané dřevo, jehož tloušťka je nejméně 8mm a nepřesahuje 40mm.

LATĚ – řezané dřevo s průřezem do 32cm² a maximální šířkou 80 mm.

LIŠTY – latě s různými profily předem připravené pro dekorační účely.

DÝHA – tenké listy dřeva o tloušťce 0,55-3,5mm. Jsou k dispozici v různých délkách a šířkách.

STŘEŠNÍ TRÁMY – dlouhé dřevěné hranoly používané jako střešní nosníky. Vyrábějí se ze dřeva, které má málo suků.

SPÁROVKY – nabízejí se jako polotovary s různou tloušťkou. Vyrábějí se z pruhů dřeva širokých přibližně 2-5cm a dlouhých 10-20cm, které jsou k sobě lepeny na tloušťku 2-5cm.

KŮLY A SLOUPY – vyrábějí se z vyschlých odkorněných kmenů. Průměr se pohybuje v závislosti na jejich délce v rozmezí 10-18cm.

PRŮMYSLOVĚ VYRÁBĚNÉ MATERIÁLY

LAŤOVKY – desky vyráběné z dřevěných masivních latěk různé délky lepených nebo skládaných dohromady
PŘEKLIŽKOVÉ DESKY – několik vrstev dýhy slepených dohromady. Počet lepených vrstev je vždy lichý.
DŘEVOTŘÍSKOVÉ DESKY – desky se vyrábějí z dřevěných třísek, pilin, nebo hoblin slepených k sobě za současného působení vysokého tlaku a teploty

Polotrvdá dřevovláknitá deska (MDF) – desky jsou zhotoveny z lisovanch dřevěných vláken spojených systetickým lepidlem. Vlákna se získávají z dřených odřezků.
Tvrdá dřevovláknitá deska (HDF) – složená z lisovaných dřevěných vláken a vyznačuje se vysokou hustotou. V ČR jsou známy pod obchodním názvem sololit.
Dřevotřísková deska – desky z jemných dřevěných třísek slepených k sobě za vysokého tlaku a teploty.
Desky vyrobené z třísek – OSB (orientated strand board) – deska se stejnoměrně orientovanými vlákny. Vyrábí se z třísek 80mm dlouhých a 1mm silných. Jsou i další typy (velkotřískové, waterboard) .

4. DALŠÍ TYPY DESEK NA BÁZI DŘEVA ⁽⁴⁾

⁽⁴⁾ Zdroj: Blanc G.,: Dřevo od A do Z, Rebo Productions, 2010

Dřevo

Úvod / Dřevo

co děláme?

RYCHLÉ ODKAZY

KONTAKTY